Básničky
Blíží se nám recitační soutěž (bude začátkem března). Děti dostaly za úkol naučit se do konce února básničku, která má minimálně 12 řádků. Básničku si mohou vybrat jakou chtějí. Pokud si však vyberou nějakou z knihy, kterou mají doma, ráda bych ji nejprve viděla, než se ji začne dítě učit. Slíbila jsem nějaké básničky dát sem, aby bylo z čeho vybírat. Ale já taky nemám doma knihovnu se sbírkou poezie, takže klidně děti mohou hledat ve svých zdrojích.
Básničky z čítanky - strana 29 (O veliké řepě), 39 (Jména) , 154 (Motýlý čas)
Krista Bendová
O DRAKOVI
Král Tramtárie zaplakal
a zachmuřil svůj zrak,
protože krásnou princeznu
unesl hrozný drak.
Drak ji chtěl sežrat; takový
už bývá dračí mrav:
jen kterou hlavou nevěděl,
protože měl šest hlav.
Tak dumal den a noc a den,
přemýšlel nečinně,
až chytrák Honza princeznu
vyvedl z jeskyně.
A z toho všeho vyplývá,
že hloupost stíhá trest,
že jedna chytrá hlavička
přemůže hloupých šest.
Miloš Kratochvíl
Pohádka
Maminko, už se stmívá,
řekni mi pohádku.
Tu o tom panu králi,
co chodil pozpátku.
Jak vždycky, když byl smutný
a neměl náladu,
si nazul staré boty
špičkami dozadu.
V nich se vracel a měnil
se z krále na prince,
až z něj byl malý klouček
a běžel k mamince…
Zdeněk Kriebel
Ptám se, ptám se, pampeliško
Už si vrabci koupou bříško,
už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško,
od čeho máš oči?
Od slunce, od zlata!
Jak sem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá
jako housata.
Pampelišky povězte mi,
podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi,
kudy pouští jaro k nám?
Žežulky si povidají,
že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč,
petr-petr-petrklíč.
JIŘÍ ŽÁČEK
ZABIJAČKA V KOTĚHŮLKÁCH
Už se chystá zabijačka,
jde se na to vědecky.
Řezník už si brousí nože,
kluci běží pro necky.
---
Čuník tuší, co ho čeká,
protestuje ve chlívku:
"Ze mne chcete dělat škvarky,
ovárek a polívku?
---
Psy a kočky máte rádi -
proč se mstíte praseti?
Nechte toho zabíjení,
berte ohled na děti!"
---
Rozzlobil se, drcnul hlavou,
povolila závora:
Než se řezník vzpamatoval,
čuník zmizel ze dvora.
---
Už je dávno za horama,
a tím končí povídka.
Utekly jim jitrnice,
ovárek i jelítka.
Maminkovská škola
Dagmar Vysoká
Hele, mami, mezi náma:
Budu jednou dobrá máma?
Budu si vždy vědět rady,
neděsit se ze záhady?
Budu umět péct a vařit,
bude se mi všechno dařit?
Hele, já mám dobrej nápad,
začínám to asi chápat!
Až já budu jednou velká,
budeš moje učitelka!
Založíme totiž spolu
první maminkovskou školu!
Pozveme tam všechny holky,
co známe teď z naší školky.
A tam nás, mami, mezi náma,
naučíš, co zná jen máma!
Tak co, mami? Upřímně!
Zapracujem na firmě?!
Pavel Žiška: Deštník
Deštník, ten má život těžký,
zkuste hádat, proč asi?
Neví, co je to být hezky,
zná jen špatné počasí.
Deštník totiž neprožije
ani jeden slunný den,
až teprv když venku lije
dostane se chudák ven.
A tak deštník v krásném létě
na věšáku smutně ční,
to je na tom stokrát lépe
jeho bratr slunečník.
Jiří Havel
JAK SPORTUJEME
Přemek plave v gramatice,
Dana bruslí při matice,
Tomáš zase u tabule
schytá skoro všechny kule.
Eliška si ráda šplhne,
když to nejde, rychle zdrhne,
její sestra Kateřina
je přece jen trochu jiná,
což vám každý dosvědčí –
skáče druhým do řeči.
Jak je vidět, sport nás baví,
je to vzácný dar,
který vždycky slouží zdraví.
Takže, sportu zdar!
O LÉTAJÍCÍ KOŠILI
Josef Brukner
Už jste někdy zažili
létající košili?
Říkáte, že ještě ne?
No tak tedy začneme:
Leží ve špinavém prádle,
peroutky má chudák zvadlé,
krk má celý špinavý,
zmuchlané má rukávy.
Vezmem proto kostku mýdla,
namočíme jí ta křídla,
pak ji v pračce protřepeme,
v čisté vodě opláchneme,
na trávě ji vybílíme,
za kolíčky pověsíme.
Nu a teď se půjdem schovat,
tak abychom viděli,
jak se bude vlastně chovat,
až se trochu osmělí.
Co všechno musí udělat jaro
František Halas
Vytáhnout trávu z hlíny
a na zeleno natřít.
Načernit pěkně stíny
a všechno živé sbratřit.
Všem hadům svléci kůži,
načesat řádně louky,
spočítat lístky růží
a pruty leštit, brouky.
Nachystat noty ptáčkům,
obléci nahé stromy,
vysmát se poškoláčkům,
pozlatit střechy, domy.
Rozmíchat v lese barvy
a kdeco zrána zrosit,
probudit v zemi larvy
a teplo do děr nosit.
Včeličkám květy sladit
a děcka nutit vstávat
a kožich kočkám hladit
a peckám jádra dávat.
ÓDA NA LELKY
(Emanuel Frynta)
Kromě paní učitelky
celá třída chytá lelky,
tlustý, tenký, malý, velký,
sedí jako přišití,
hledí něco chytiti.
Už je lelků plná třída,
okna, skříně, stůl i křída,
nadarmo se nepovídá,
že se dílo podaří,
když se ruka k ruce přidá.
Někdy se to vydaří.
Jenom paní učitelka,
chudák nešťastná, div nelká,
nechytila od pondělka
ani jediného lelka,
jí se totiž nelekne
nikdo, ani lelek ne.